Hlasování: Jaké stanovisko by měli křesťané zaujmout k politickým volbám?

Odpověď se zdá být jasná. Křesťané jsou správní občané. V lidské vládě rozpoznávají božské zřízení a vedou i další k její poslušnosti. Cítí to jako svoji povinnost, spolupodílet se na vytvoření dobré vlády. Jeden ze způsobů, jak toho dosáhnout, je jít k volbám. Nicméně v Bibli není žádné místo, které by se konkrétně zabývalo tímto tématem.

Ani sami křesťané nejsou v postoji k politickým volbám jednotní. Někteří mají pocit, že by se měli úplně distancovat od veškerých politických záležitostí. Mohou to odůvodňovat tím, že jestliže se Kristus opravdu brzy vrátí, pak nemají čas zabývat se všemožnými otázkami či sliby politiků či vybírat hlasovací lístek. Veškerý čas, který má křesťan k dispozici, my měl věnovat vydávání svědectví a přípravě na setkání s Kristem.

Jiní mají námitky ke spoluúčasti na pozemských věcech, protože dopředu ví, že v konečném důsledku se toto úsilí nesetká s úspěchem. Proroctví nepřímo ukazuje, že stav světa se bude postupně zhoršovat a podvody a zlo bude stále narůstat, takže proč bychom se měli snažit situaci vylepšovat?

Někteří chtějí dát raději od politiky ruce pryč, a to vzhledem k prorockému vykreslení Spojených států v knize Zjevení Janovo. Tito lidé mají pocit, že kladný hlas pro nesprávného kandidáta by jen urychlil zformování obrazu šelmy; hlas pro správného kandidáta by zase vedl ke zpomalení naplnění proroctví. Proto raději zastávají názor, že tou nejbezpečnější volbou je úplně se distancovat od hlasování.

Postoj pracovníků Bibleinfo.com je po prostudování biblické historie a proroctví následující: Čin volby, pokud je proveden v zájmu spravedlnosti, lidskosti a práva, je sám o sobě bezúhonný, a v některých situacích i žádoucí. Nechtěli bychom ale podporovat jakoukoliv spoluúčast na politických kampaních či sporech. Někteří moudří křesťané se rozhodli nenechat se nikterak zatáhnout do žádných politických třenic či diskuzí, a to jak v soukromém, tak i ve veřejném životě. Nedělají reklamu žádné konkrétní politické straně. Při pohledu na všechny kandidáty se snaží rozlišovat na základě správných principů. Jestliže tedy volí, nespojují své zájmy s nevhodnými stranami. Hlasují pro kandidáty, kteří jsou podle jejich úsudku nejvhodnější pro daný úřad, bez ohledu na stranu, kterou prezentují. Jednají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a těžko někdo může namítat, že tím jednají proti duchu a radám Písma svatého.

Každý jednotlivec má vliv na společnost. V naší krásné zemi má každý volič svůj hlas k tomu, aby pomohl určit, jaké zákony by měly ve společnosti platit. Neměl by snad tento vliv a hlas být dán ve prospěch takových hodnot, jako jsou náboženská svoboda, otázky morálky, ukázněnost, ctnost, osvobození od narkomanie a omezení kriminality, boj proti korupci a otevřená poctivost? Neměli bychom snad podpořit záležitosti, které povedou k zlepšení společenského života? Jistě existují i místní priority, které je vhodné podpořit, jako např. zlepšení vzdělání nebo jiné hodnotné projekty. Proč tedy nevyjádřit vaše postoje? Jistě na tom není nic špatného. V podstatě je to vaše právo!

Pokud tedy křesťané jdou volit, měli by být při své volbě velice vybíraví. Budou mít vlastně jistý podíl zodpovědnosti za dobré i špatné rozhodnutí, které jejich zvolený kandidát uskuteční. To je třeba si uvědomit, a nevolit bezmyšlenkovitě či bez rozmyslu, jen „pro věrnost své straně“. Politici žel často používají pochybné metody k tomu, aby získali převahu nebo druhé přesvědčili o svých záměrech. Politické povýšení a sobecké cíle mají v předvolebních bojích větší cenu než dobro národa. Místo práva a spravedlnosti se takoví politici ve skrytu starají jen o svůj prospěch. Takové jednání, spojené se snahou dostat se za každou cenu k moci, nemůže žádný křesťan podporovat ani u jedinců, ani u politických stran. Znamenalo by to dělat kompromisy s pravdou a nadržovat zlu. Jenže jak bezpečně poznat, o co komu doopravdy jde?

A to je asi největší problém, se kterým se křesťané při volbách potýkají; totiž že jim chybí vševědoucnost. I když volí inteligentně a svědomitě, mohou se zmýlit. K tomu však může dojít ve všech životních oblastech. Myslíte, že by tedy křesťané neměli vůbec volit, aby se náhodou nespletli? Že by neměli radši jednat vůbec, pokud si nejsou zcela jisti, že jejich jednání je správné? Kdyby tomu tak bylo, pak by oba, vláda i církev, byli úplně paralyzováni. Vždyť ani vedoucí představitelé nejsou bezchybní, a tak si nikdo nemůže být bezpečně jist, že rozhodl správně. Ovšem takové situace by rychle využil Satan se svými pomocníky.

Při volbách by křesťan měl, stejně jako při jakýchkoli dalších aktivitách, vyhledávat moudrost od Boha a pak konat to nejlepší, co je v jeho silách. Právo ke svobodným volbám bylo vydobyto krví vlastenců. Křesťan by to neměl brát na lehkou váhu a neměl by svou lhostejností či zneužitím dopustit zbytečnou ztrátu svého hlasu.

Křesťané nejen že mohou jít s čistým svědomím volit, ale mohou také zastávat veřejné funkce. V historii máme vícero příkladů, kdy někteří z nejskvělejších Božích lidí měli účast na sekulární vládě. Jedním z nich byl Josef. Když zastával ten nejvyšší post v Egyptské vládě, sám vnímal své jmenování jako přímý následek Božího vedení. Svým bratrům pak řekl: „Bůh mě učinil pánem celého Egypta ... mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života.“ (Genesis 45,5.9)

Jedním z nich byl také Daniel. Svou pozici v Babylonu zastával tak dobře, že když se další úspěšná říše ujala vlády nad touto zemí, Daniel byl ponechán ve svém úřadě. Dárius Médský rozpoznal v Danieli vůdcovské kvality a jmenoval ho tím nejvyšším mezi třemi říšskými vládci celého království. (Dan 6,2)

Je možné, že se v nadcházejících volbách někteří křesťanští bratři a sestry budou nacházet na protichůdných stranách, budou volit opoziční kandidáty. To by však nemělo snížit jejich vzájemnou důvěru nebo jejich lásku k těm, kdo se od nich liší. Nesmíme dopustit, abychom kvůli osobnímu nepřátelství nebo předsudkům zahořkli proti komukoli z Kristových věřících. Ať tedy se kdokoliv rozhodne, že půjde k volbám nebo volit nebude, neměl by být za své rozhodnutí kritizován.

Domníváme se, že lidé, kteří se bojí Boha, mohou bez slevování ze svých zásad či kompromisů na svém svědomí splnit svůj závazek k vládnímu zřízení. Mohou jít volit i bez toho, že by byli zapojeni do politické kampaně. Přitom však budou pamatovat na svou „pravou vlast“, toužit po lepším světě a modlit se „Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi“ (Matouš 6,10).

 

Question Categories