Trest smrti: Je to biblické?

Izraelský národ se řídil dvěma Bohem nařízenými civilními zákony, které jsou zaznamenány v knize Leviticus 20,14 a 21,9. Tresty, o které se zde jedná, jsou tresty smrti – upálením na hranici. V naší kultuře by tento způsob byl považován za primitivní a nehumánní (i když vzpomeňme např. na procesy čarodějnic či smrt Mistra Jana Husa). Nicméně někteří poznamenávají, že to byl lidštější způsob než ukamenování nebo ukřižování. (Lidé upálení na hranici zemřou velice rychle, jelikož se udusí z nedostatku kyslíku, který odebírají plameny ohně).

Hříchy, o kterých se píše v těchto kapitolách, jsou považovány za velice ohavné. Hříchy, do kterých byli zapleteni kněží či jejich rodinní příslušníci, byly podle těchto zákonných nařízení zvlášť urážlivé, protože tito lidé měli svaté povolání a zodpovědnost, aby byli správným příkladem čistého života. Za velice vážné byly také považovány hříchy týkající se sexuální nemorálnosti. Bůh přirovnal svůj vztah ke svému lidu k obrazu čistého a svatého manželství. On (Kristus) je ženichem a církev (Jeho lid) je nevěsta. Pokud se nad tím v tomto kontextu zamyslíme, pak jsou sexuální nemorálnost a zkaženost skutečně neomluvitelné. Ve starozákonních dobách se Izraelský národ s těmito hříchy neustále potýkal. Tvrdá represe byla jedinou možností, jak tento národ zachovat jako zvláštní, vyvolený lid Boží. (Trest smrti byl obvyklý pro širokou škálu přestoupení včetně porušování sobotního odpočinku, viz Numeri 15,32–36).

Question Categories