Bible se zmiňuje o smrti jako o spánku končícím vzkříšením, o duchu a duši při umírání a po smrti a o nesmrtelnosti samotné.
SPÁNEK – u Jana 11,11–14 Ježíš přirovnává smrt ke spánku: „‚Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.‘ Učedníci mu řekli: ‚Pane, spí-li, uzdraví se.‘ Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. Tehdy jim Ježíš řekl: ‚Lazar umřel.‘“ Bible mluví o smrti jako o spánku na více než 50 dalších místech.
Podle textu v 1. Tesalonickým 4,15.16 víme, že ti, kdo zemřeli v Kristu, budou při Jeho druhém příchodu vzkříšeni. „Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve.“
VZKŘÍŠENÍ – Existují dvě vzkříšení, jedno k záchraně pro život a to druhé k věčnému odsouzení. U Jana 5,28.29 je psáno: „Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.“
Genesis 2,7 zaznamenává počáteční stvoření člověka. „I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.“ Bůh nevložil do člověka duši. Je to jako rovnice. Prach + Dech = živá duše. Kdyby jste například šli vyrobit dřevěnou bednu, mohli byste říci: desky + hřebíky = bedna. Bednu prostě vyrobíte tak, že vezmete pár dřevěných desek a hřebíky je stlučete dohromady. Co se stane, když to vše opět rozeberete; když vytáhnete hřebíky ven a položíte je na hromádku a vedle srovnáte zbylé desky? Bedna prostě přestane existovat až do té chvíle, dokud to vše opět nedáte dohromady. Stejně se to děje i se smrtí. Odejme se dech, to je ta jiskra života, kterou dává Bůh, a tělo se rozpadne v prach (nebo v případě kremace v uhlíky). Co se stalo s duší? Jednoduše přestala existovat až do chvíle vzkříšení, kdy ji Bůh opět sestaví. V ten moment se prach a dchnutí života opět spojí a je tu život, živá duše nebo živý člověk.
V Bibli je období mezi smrtí a vzkříšením popsáno jako „spánek“. Není v tom ani náznak povědomí o tom, co se děje nebo co se stalo. Umírání je jako usínání, a když vás Bůh při vzkříšení znovu obživí, bude vám to připadat, jako kdybyste v poklidu nadále pokračovali ve svém vědomém myšlení.
DUŠE A DUCH PŘI SMRTI – Kazatel 12,7 říká, že tělo se rozpadne v prach a duch (dchnutí života) se vrací k Bohu. Jób 27,3 uvádí, že duch je totéž, co Boží dchnutí života nebo-li Jeho moc.
Žalm 146,4 to popisuje takto: „Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.“ Mrtví nechválí Pána Boha, Žalm 115,17. Mrtví nic nevědí. Kazatel 9,5: „Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic.“
NESMRTELNOST – Lidské bytosti nemají nesmrtelnost, tu má pouze Bůh (viz 1. Timoteovi 6,16). Nesmrtelnost obdržíme při Ježíšově druhém příchodu (viz 1. Korintským 15,51–54). Až se Ježíš vrátí, daruje všem spaseným odměnu věčného života (viz Zjevení Janovo 22,12).
U Jana 14,1–3 je napsáno, že nebe je označení pro skutečné místo: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.“
Bůh nám dá slavná nesmrtelná těla. (Filipským 3,21 a 1. Korintským 15,51–54) Všechny tělesné vady budou odstraněny. Slepí prohlédnou, hluší začnou slyšet a chromí budou uzdraveni. (Izajáš 35,3–6) Zachránění lidé si postaví domy a budou v nich bydlet. Vysázejí vinice a ochutnají plody své práce. (Izajáš 65,21–23) Vlk i beránek se budou spolu pást. Obnovené Boží království bude plné pokoje. (Izajáš 65,25) Spolu s Abrahamem, Izákem, Jákobem a dalšími velikány víry budeme navždy uctívat Boha. (Matouš 8,11)
Sám Bůh bude s námi přebývat a stane se nám vším. (Zjevení Janovo 21,3) Navždy budeme z lásky sloužit Bohu a radovat se z Jeho blízkého přátelství. (Zjevení Janovo 22,3.4)